"Člověk, kterého nebaví číst ještě nenašel správnou knihu."
J. K. Rowlingová


Zamilovaný Remus

10. května 2017 v 22:20
Tohle je můj první příspěvek sem, takže snad se bude líbit. Předem upozorním, je to gey fanfikce na Siriuse a Remuse. Tak hezký počtení.

1. Část - Zamilovaný Remus
"Reme, jsi v pohodě?" přiběhl Sirius k Remusovi, který po úplňku sotva chodil.
"Jo…v pohodě Siriusi, jen-" nedořekl, co chtěl a padl mu rovnou do náruče.
"Tak to vidím, jak jsi v pohodě. Jdeme na ošetřovnu," rozhodl Sirius. Přehodil si Removu ruku přes rameno a vyšel směrem k hradu.
"Ne Tichošlápku, to…to bude dobrý. Jen…jen se potřebuju trochu prospat a budu v pohodě," snažil se mluvit Remus, ale sotva popadal dech.
"Reme, seš úplně vyřízenej. Madame Pomfreyová ti dá něco na spaní a v klidu se prospíš. Kde je vůbec James a Peter?" zeptal se Sirius.
"Poslal jsem je pryč, myslel jsem, že to zvládnu," pokusil se usmát Rem.
"Proto jsi mě málem sramoval, když jsi padal, že?" pozvedl obočí černovlasý chlapec šlapající se svým kamarádem k hlavní bráně.
"Promiň," pokusil se o úsměv hnědovlasý chlapec. Sirius jen přikývl. Provedl svého kamaráda Vstupní síní a pokračovali na ošetřovnu, kde k nim okamžitě přiběhla Madame Pomfreyová a pomohla Siriusovi položit Rema na lůžko. Bez jediného slova opustila chlapce a odešla do své komůrky.
"Ještě jednou promiň," prolomil ticho Remus s pohledem upřeným do stropu.
"Ne, to já promiň, byl jsem trochu ostřejší, než jsem chtěl. Neměl jsem na tebe tak vyjet. Vím, že za to nemůžeš," usmál se smutně.
"Já tě chápu," upřel Remus pohled na Siriuse. "Měl jsi o mě strach. Nedokážu si představit, že bys šel pryč i ty, asi bych tam zůstal ležet."
"Ne Reme, to neříkej, nenechal bych tě tam," přisedl si k Removi na postel. Hnědovlasý chlapec nestihl cokoliv říct, jelikož přišla ošetřovatelka a vyhnala Siriuse se slovy, že Remus musí odpočívat.
Sirius tedy odešel do nebelvírské společenské místnosti, kde se pomalu shromažďovali probuzení studenti jdoucí na snídani. Ignoroval jejich tázavé pohledy a šel rovnou do pokoje, na jehož dveřích bylo vyryto slovo Poberti.
*Flash back*
"Kluci, měli bychom se nějak pojmenovat," promluvil brýlatý chlapec s uhlově černými vlasy.
"Jo, kdo to vymyslí?" zeptal se chlapec s černými vlasy po ramena.
"Já určitě ne," ozve se malý blonďatý chlapec.
"My víme, Petere, že ty určitě ne," pronese opět černovlasý chlapec. "Co ty Reme?"
Hnědovlasý chlapec se zjizveným obličejem odtrhl zrak od knihy, kterou četl a zmateně se podíval po místnosti. "Co?"
"Nic, jenom vymýšlíš jméno naší party," usmál se brýlatý chlapec.
"Jamesi, to snad nemyslíš vážně, musím se učit," zamračil se Remus a opět se vrátil ke knize.
"No tak Reme, vždyť z ničeho nepíšeme a úkoly už máme taky hotový," strčil do svého kamaráda Sirius.
"Vy jste hrozný, tak co, Superparta," podal Remus první návrh.
"Ne," zavrhli všichni.
"SPS?"
"Co to je?"
"Sdružení proti Snapeovi."
"To zní dobře," ozval se Peter.
"Ne to nezní," odporoval James.
"Já fakt nevím kluci," povzdechl si Rem.
"Co Sirius a spol.?" nezapomněl navrhnout Sirius.
"Vážně? Siriusi, to určitě ne," pohlédl nevěřícně James.
"No, co?" všichni nad Siriusem jen zakroutili hlavou a dál se věnovali konverzaci.
"Záškodníci?" navrhl ten nejchytřejší z party.
"Něco trochu jiného," řekl Sirius.
"Poberti?"
"Jo!"
"To je ono!"
*End flash back*
Sirius otevřel dveře od pokoje a vešel dovnitř. Svalil se na postel a usnul.
"Siriusi," třásl s ním někdo.
"Siriusi, vstávej," nepřestával s ním třepat.
"Nechte mě bejt," zavrčel a otočil se na druhou stranu a spal dál.
"No tak nám alespoň řekni, kde je Remus," ozval se hlas znova.
"Je na ošetřovně," zahuhlal a doufal, že hlas, který ho budí, odejde. K jeho smůle neodešel.
"Jdeš s náma?" optal se opět hlas.
"Nejdu, před chvílí jsem přišel."
"Nemel a dělej," zavelel hlas, o kterém se Sirius vydedukoval, že bude Jamesův. Siriuse pokropila voda, tak se tedy zvedl, v koupelně si dal rychlou sprchu a učesal si vlasy.
Cestou na ošetřovnu se zastavili ve Velké síni a násilím museli odtrhnout Petera od stolu. Na ošetřovně ležel jen Remus, jenž tvrdě spal. Madame Pomfreyová je ale vyhodila ze dveří hned, jak je uviděla a argumenty, že ho nic nevzbudí, rázně odmítala. Sirius se rozhodl, že sem zajde během vyučování, kterého se stejně nezúčastní.
Kolem jedenácté hodiny si Sirius vzal Pobertův plánek a vyrazil na ošetřovnu. Cestou nebyly žádné problémy, a proto v pořádku dorazil až na ošetřovnu. Došel k Remusovi a sedl si vedle něj na postel. Chvíli ho jen tak pozoroval a potom ho pohladil po bledé a zjizvené tváři.
Chudák, tohle si nezaslouží, on ne. Kdybych mohl celé jeho prokletí vzít na sebe, neváhal bych ani na okamžik. Je tak roztomilej a klidnej, když spí. Jak jen mu mám říct to, že se mi líbí a že jsem bisexuál?
Zkontroloval, jestli se k němu někdo neblíží a naklonil se blíž k Remusově tváři. Vtiskl mu něžný polibek na tvář a odešel.
CO-TO-BYLO?! Ne, ne, ne! Tohle se nestalo! Šílel Remus, který se zrovna při Siriusově příchodu probudil. Otevřel oči a rozhodl se, že bude dělat, jakože se nic nestalo. Otevřel oči a posadil se na postel. To už u něj stála madame Pomfreyová a cpala mu nějaký lektvar. Poslušně ho vypil a byl propuštěn. Vydal se rovnou do ložnice a doufal, že tam nikdo nebude. Bohužel tam v posteli ležel Sirius a četl si něco o famfrpálu. Doufal, že si ho nevšimne, ovšem neúspěšně.
"Ahoj Reme, už je ti líp?" zeptal se, když odtrhl svůj zájem od knihy.
"Jo, o hodně líp," usmál se a rychle si lehl do své postele. Klid Reme, to bude v pohodě, jen se chovej, jakože nic. Lehl si na postel a vzal si učebnici lektvarů.
Sirius byl nervózní. Na tý ošetřovně jsem to asi přehnal, snad vážně spal. Bylo by blbý, kdyby ne.
"Siriusi děje se něco?" zeptal se Remus. Sirius zpozorněl a byl ještě nervóznější.
"C-co?" podíval se na Rema Sirius. "Ne nic, co by se mělo dít?"
"Seš nějakej roztěkanej," sdělil mu svoje poznatky Rem.
"Ne, to se ti zdá," odpověděl a zvedl se z postele. "Jdu na oběd, jdeš taky?"
"Ne, ale můžeš mi sem něco donýst, jestli se ti bude chtít," usmál se Remus a začetl se zase do knihy.
"Jasně," řekl a odporoučel se ven. Oba tak měli možnost přemýšlet.
Mám mu to říct? Mám mu říct, že jsem nespal? Mám po něm chtít vysvětlení? Je to složitý, co mám dělat? Létaly Remusovi myšlenky hlavou. Zvedl se a vyrazil cestou do společenky.
Mám mu to říct? Měl bych. James to vzal, pravda, ne moc dobře, ale vzal. Ale Rema se to týká víc než Jamese. Jsem v koncích. Přemýšlel cestou do Velké síně Sirius. Najednou otočil směr a zamířil zpět do chlapeckých ložnic.
Potkali se na chodbě před obrazem Buclaté dámy.
"Musím ti něco říct," řekli oba naráz.
"Ty první," řekl Sirius.
"Ne, ty první," řekl Remus.
"Dobře začnu, ale jdeme jinam, tady je tohle," ukázal na Buclatou dámu, "a ta by to vykecala."
"Souhlasím. Prázdná učebna čtvrté patro," souhlasil Remus a oba se rozběhli do čtvrtého patra. Zavřeli a zamkli za sebou dveře. Šli úplně dopředu.
"Tak Tichošlápku," začal Remus, "slíbil jsi, že začneš první."
"Dobře, jenom tě předem prosím, nedělej ukvapené závěry a neodsuzuj mě." Upřel své šedé oči do Remusových modrých.
"Dobře, slibuju." Slíbil Rem a sedl si na lavici.
"Víš, Reme…" odmlčel se Sirius, ale opět navázal. "Zjistil jsem, že…že…že se mi líbíš a že jsem bisexuál, asi," usmál se nervózně a mačkal si tričko.
Remus stál jako solný sloup. Sice to po tom na ošetřovně tušil, ale i tak ho to překvapilo.
Celou tu dobu jsem doufal, že to byl jen omyl nebo tak něco. Proč zrovna já? Né, že by se mi Sirius nelíbil, ale to je prostě zvrhlý, je to proti přírodě.
"Reme, řekneš na to něco?" zeptal se nervózní Sirius.
"Víš já…já nevím co říct," řekl zmateně Remus.
"Tak mi řekni to, co jsi mi chtěl říct," navrhnul Sirius s křečovitým úsměvem na rtech.
"To asi nebude tak jednoduchý. Víš na té ošetřovně, já…já nespal, jen jsem to hrál, chápeš? Já to vím. Cítil jsem to pohlazení, ten polibek a cítil jsem jemný mravenčení. Sakra copak to nechápeš? Pravděpodobně k tobě cítím to samý co ty ke mně. Nikdy by mě to nenapadlo. Vždycky, když jsem byl u tebe, něco takového jsem cítil, ale nevnímal jsem to. Nevěděl jsem co to je, bál jsem se toho, ale teď už vím, že ty to taky cítíš, že jo? Prosím nenech mě v tom," díval se zoufale do Siriusových očí a doufal, že v nich najde odpověď.
"Reme," přišel k němu a uchopil jeho tvář do své dlaně. "Jasně, že k tobě cítím to samý. Přece bych tě v tom nenechal teď, když jsi se práskl," usmál se a přejel mu palcem po tváři. Přiblížil se k němu na pár centimetrů. Pomalu se k němu přibližoval. Remus nevěděl co dělat, tak jen stál a sledoval Siriusovy oči, které se stále přibližoval, stejně jako jeho rty. Když se jejich rty spojily, v břiše jim poletovali motýlci. Sirius dal Removy ruce kolem svého krku a svoje vlastní mu dal do pasu. Byl to jemný polibek, vášnivý, ale jemný. Když se rozpojili, oba se culili jak měsíček na hnoji.
"To bylo krásný," usmál se Remus.
"Jo to bylo," souhlasil Sirius a opět se na Removy rty přilepil těmi svými. Tento polibek byl sice krátký, ale hodně vášnivý. Rychle rozpojili a vydali se na pokoj…… to be continues.

 

Něco do začátku

23. dubna 2017 v 18:11 | Já
Takže, zdarec všichni.
Hned nazačátek budu doufat, že se vám to tu bude líbit. Měly by se tu vyskytovat moje povídky (které většinou za moc nestojí), básničky (které stojí ještě za míň než povídky) a obrázky (bez komentáře). podle mě mi jde nejlépe psaní povídek, ale musím zkoušet i něco jiného no ne? Od toho je život. Tak tohle do začátku.
Zatím se mějte.

Kam dál

Reklama